Mladé hvězdy,

které navrhují nevšední nábytek

Možná na první pohled ani nebudete vědět, zda se díváte na kus nábytku nebo umělecký objekt. V tom ale často spočívá jejich talent. Tři nadějné hvězdy současného designu redefinují pohled na nábytek. Seznamte se!

Lærke Ryom

Práce absolventky School of Design v Kodani Lærke Ryom zaujme na první pohled. Její křesla působí jako by byla vytvořena z papíru. Působí lehce a vzdušně, skoro jakoby se měla každou chvíli rozpadnout. Jsou ale plně funkční a stabilní.

Mladá dánská designérka ve svých návrzích ráda odkazuje ke starým řemeslům, které staví do kontrastu k materiálovým experimentům. Pozornému pozorovateli neunikne ani fakt, že Lærke vzdává hold tvarosloví nábytku z první poloviny 20. století, jako je například ikonické dřevěné křeslo od Antona Pospischila. Tento Art Nouveau kousek, který se vyráběl v letech 1901 až 1909 přetavila do návrhu svého nejnovějšího produktu. Na rozdíl od dřeva je ale křeslo pokryté bílým textilem. Designérka vychází z tradice skandinávského designu, který je velmi orientovaný na člověka a uživatelskou vstřícnost. I proto je křeslo velmi pohodlné, ostatně možná i víc než jeho secesní předloha. Podstatou její práce je také precizní řemeslné ztvárnění. Ve své poslední kolekci, která byla vystavena na výstavě Raiments v Kodani, využila látky z vlny od Kvadratu. Na rozdíl od běžného čalounění, kdy je materiál pevně přichycen ke konstrukci ale Lærke nechává tkaninu jen volně splynout s dřevem. Přesto si lze povšimnout precizních detailů v přichycení látky. Podobný efekt „volně oblečeného“ nábytku docílila i ve svých starších kolekcích, kdy pracovala s kůží a výrazně viditelnými zipy. I zde jednotlivé kusy nábytku odkazují k její filosofii, kdy touží dát nábytku volnost a zbytečně ho neomezovat zažitými úpravami.

Její experimentální přístup dokazuje, že to funguje a někdy stačí jen dát sbohem zažitým konvencím a vznikne produkt, který nemá obdoby.

Zdroj: Instagram Lærke Ryom (@laerkeryom)

Jaclyn Pappalardo

Na jméno Jaclyn Pappalardo jste mohli narazit už v řadě prestižních časopisů jako Vogue nebo Dezeen. Není divu. Svou nenápadnou, ale promyšlenou estetikou otevírá dveře fantazie a láká k bližšímu prozkoumání. Její objekty balancují na pomezí designu a umění – působí klidně až meditativně a přesto v sobě nesou silné konceptuální napětí. Na první pohled mohou její realizace působit stroze, ale právě v této zdánlivé jednoduchosti se skrývá jejich síla.

Pappalardo, která vystudovala Furniture design na Kingston School of Art v Londýně židle vnímá především jako možné studie těla a lidského jazyka. Často přímočaré tvarosloví je vědomě přísné i proto, že designérka raději přemýšlí nad svou tvorbou v intencích sochařství a volné tvorby. Patrné je to například na jejím návrhu Biscotti Armchair nebo Meta Chair. Křesílka tvořená jednotlivými částmi, která k sobě pevně přimykají působí jako geometrické intervence do interiéru. Překvapivě, ale i díky merino vlně, která je pokrývá, zůstávají jemné, až decentní.

Nadějná britská autorka ráda pracuje s takovými materiály, které můžou změnit původní význam a nést tak nová sdělení. I proto se v její práci pravidelně objevuje kov, beton nebo technické textilie. Díky této promyšlené kombinatorice vyvolávají její práce zvláštní druh ticha a soustředění.

Stejně jako u jiných designér její generace velkou roli v její tvorbě hraje také proces. Pappalardo se nevyhýbá experimentům a ráda testuje limity materiálů i výrobních postupů. Zajímá ji, co se stane, když se známé konstrukční principy posunou do nečekaných poloh. Tento přístup jí umožňuje nacházet nové formální i funkční možnosti, které by při tradičním uvažování zůstaly skryté.

Současná vlna britských designérů se snaží o redefinici toho, co vlastně design, potažmo nábytek je. Stejně tak Jaclyn Pappalardo. Nejde jen o tvorbu užitných objektů, ale o širší zkoumání prostředí, ve kterém se pohybujeme. Její práce tak nepůsobí pouze jako jednotlivé artefakty, ale spíše jako fragmenty většího celku. Součástí její tvorby jsou ale i ryze funkční produkty, jako například hravý a barevný, venkovní nábytek pro The Mout Doors.

Jaclyn Pappalardo se nebojí zpochybňovat zavedené normy a hledat nové cesty. Její tvorba ukazuje, že i v omezeních a strukturách lze najít prostor pro imaginaci – stačí se na ně podívat jinak.

Jaclyn Pappalardo - designový nábytek — Zdroj: web www.jaclynpappalardo.com

Maha Alavi

Studio původem tokijské designérky Mahy Alavi není na scéně žádným nováčkem. Její na první pohled nenápadný design s výrazným detailem si získal již řadu obdivovatelů po celém světě. Neokázalé objekty, ve kterých se přirozeně mísí kulturní dědictví designérky, která pendluje mezi Japonskem, Kanadou a UK, ukazují, jak může být mezinárodní mísení inspirativní.

Je to právě neokázalé a citlivé propojení kulturního dědictví s aktuálním designovým jazykem, které Mahy Alavi vystřelilo mezi současné rising stars. Nevytváří přímé citace tradičních motivů, místo toho s nimi zachází volně – transformuje je, abstrahuje a zasazuje do nových souvislostí. Její objekty tak nesou jemné stopy historie, aniž by sklouzávaly k dekorativnosti nebo nostalgii. Patrné je to například na návrhu jejího lounge chair Lithic. Zaoblené rohy z bílého dubu jsou překvapivě masivní, ale tím, že je designérka doplnila měkkými bílými polštáři, získal výsledek netradiční vibe. Je to trochu styl, na který narazíte v japonských čajovnách, zároveň v sobě má něco velmi mateřského a přívětivého.

Významnou roli hraje i samotný materiál. Designérka často pracuje s textiliemi, hlínou nebo dalšími přírodními prvky, které nechává promlouvat v jejich autentické podobě. Nezakrývá jejich nedokonalosti, naopak je vnímá jako hodnotu, která do výsledného díla vnáší lidskost a určitou křehkost. Jakoby se v jejím přístupu přirozeně prolínala východní a západní filosofie.

Díky volbě kvalitních materiálů a promyšlenému tvarosloví nenavrhuje Maha Alavi pouze užitné předměty. Je to proces skrz který zkoumá vztah člověka k prostředí, paměti a vlastní identitě. Každý objekt tak funguje jako samostatná výpověď, ale zároveň zapadá do širšího rámce její tvorby. I proto v jejím portfoliu nenajdete jen sedačky nebo lavice, ale drobné předměty nebo šperky. Maha Alavi patří k autorům, kteří ukazují, že síla designu nemusí spočívat v expresivitě nebo technologické okázalosti. Její přístup stojí na soustředění, respektu k materiálu a schopnosti pracovat s jemnými nuancemi – a právě v tom spočívá její přesvědčivost.

Autor:

Veronika Pařízková
Patří k výrazným osobnostem současné české designové scény. Dlouhodobě se věnuje reflexi architektury, designu a kultury bydlení – tedy tématům, která formují každodenní život i širší společenský kontext.