V Polstrinu dlouhodobě cítíme potřebu otevírat témata, která přesahují samotný produkt – mluvit o kultuře bydlení, o souvislostech designu a architektury i o tom, jak prostředí, ve kterém žijeme a pracujeme, ovlivňuje náš každodenní život.
Proto jsme se rozhodli vytvořit prostor pro obsah, který bude inspirativní, edukativní a zároveň odborně ukotvený. Oslovili jsme Veronikou Pařízkovou – autorku, která dokáže propojit historický kontext, současné dění i hlubší přesahy designu srozumitelným a čtivým způsobem.
Na úvod jsme si s Veronikou povídali o tom, proč tato spolupráce vznikla, co od ní očekáváme a jakou roli může dnes kvalitní obsah o designu vlastně hrát.
Společně chceme budovat blog, který nebude jen zdrojem inspirace, ale postupně se stane i relevantní platformou pro přemýšlení o kultuře bydlení.
Kdo je Veronika Pařízková?
Veronika Pařízková patří k výrazným osobnostem současné české designové scény. Dlouhodobě se věnuje reflexi architektury, designu a kultury bydlení – tedy tématům, která formují každodenní život i širší společenský kontext.
Jako novinářka a publicistka je známá schopností nahlížet design v souvislostech. Propojuje historické vrstvy, aktuální dění i kulturní přesahy. Design pro ni není pouhou estetikou, ale nástrojem, který ovlivňuje, jak přemýšlíme, jak žijeme i jak vnímáme svět kolem sebe.
Významně se podílela na formování české designové debaty jako šéfredaktorka magazínu Czechdesign, kde pomohla vybudovat jedno z nejvlivnějších médií svého druhu. Působí jako vedoucí rubriky Design online magazínu Earch. Vedle novinářské práce pro Forbes, Finam, Vogue nebo Designum se věnuje kurátorské a editorské činnosti a je autorkou rozhovorů s předními osobnostmi designu a architektury.
V rámci spolupráce s Polstrinem nevystupuje pouze jako autorka textů, ale podílí se i na obsahovém směřování blogu. Společně tak vzniká platforma, která si klade za cíl jít za hranici pouhé inspirace a systematicky otevírat témata kultury bydlení v širším kontextu.
Rozhovor
Když jsme přemýšleli, s kým spolupracovat na obsahu, který má ambici jít víc do hloubky, dávalo nám smysl oslovit někoho, kdo design dlouhodobě nahlíží v širších souvislostech. Vaše práce pro nás byla v tomhle směru přirozená volba.Jak jste tuhle nabídku vnímala Vy? Byl to spíš logický krok, nebo něco, nad čím jste chvíli přemýšlela?
Přiznám se, že jsem příliš neváhala. Je to dané především tím, že Polstrin pro mě aktuálně představuje opravdu jednu z nejvýraznějších značek, která dokáže vracet respekt a slávu českému designu. A podpořit toto směřování je skoro až povinností každého zapáleného milovníka designu. Zároveň platí, že s rostoucím vlivem sociálních sítích se vytrácí silný, autentický a nebanální obsah a vy jste od začátku jasně deklarovali, že vám jde o témata, která mají přesah a myšlenku. To je zkrátka nabídka, která se neodmítá.
Máte zkušenost s budováním média i s tím, jak se formuje veřejná debata o designu.
Co podle Vás rozhoduje o tom, jestli nějaký obsah začne mít skutečný vliv – a ne jen čtenost? A jak se takový vliv vlastně pozná?
Kdybyste se mě zeptala před dvěma lety, možná před rokem, odpověď by byla trochu jiná. Dneska do světa médií tak razantně zasáhla AI, že se všechny zažité principy obrací vzhůru nohama. Na druhou stranu v tomhle ohledu zůstávám optimista. Čtenář není hlupák a snadno odhalí, co je umělý prefabrikát vytvořený umělou inteligencí, ale třeba i člověkem, kterému chybí kontext a názor. A vliv získáte, jen když se nebojíte říct nahlas právě i myšlenku nebo stanovisko, které třeba nemusí být populární, ale míří k podstatě problému. Design si stejně jako politika, veřejná správa nebo kultura zaslouží, abychom o ni referovali objektivně, ale i kriticky. Protože pěkná PR zpráva s hezkými fotkami vám možná udělá čtenost, ale vliv nebo spíš respekt, o kterém mluvíte, ne.
Dnes máme pocit, že se design i bydlení výrazně „zrychlily“. Obsah se konzumuje rychle, vizuálně, často bez kontextu – a nábytek se někdy stává téměř rychloobrátkovým zbožím.
Je to podle Vás přirozený vývoj? Ztrácí tím design něco podstatného? A je reálné tenhle trend alespoň částečně korigovat?
Ovlivnit to určitě můžeme. Ať už my jako novináři, tím, jak o designu a jeho roli ve společnosti píšeme, tak samozřejmě i my jako rodiče vlivem na své děti, které musí pochopit, že levné náhražky, jsou nejen nekvalitní, ale i neetické z pohledu udržitelnosti nebo vlastnického práva. Na druhou stranu je asi naivní myslet si, že se najednou zázrakem všechny české domácnosti naplní kvalitním lokálním designem. Globalizace a tlak na cenu z východu jen tak nezmizí a pro český průmysl bude vždy nesmírně těžké ji konkurovat. Možná to už ani nebude nikdy možné. Je třeba komunikovat, že podobná investice není jen nákup drahého a luxusního zboží, ale podpora složitého ekosystému, který pomáhá celé republice.
My sami si uvědomujeme, že jako značka balancujeme mezi tím, kdy ještě tvoříme smysluplný obsah – a kdy už jen komunikujeme sami sebe.
Je podle Vás vůbec možné, aby značka byla v obsahu dlouhodobě důvěryhodná, udržela si nadhled a určitou míru nezávislosti? A co pro to musí splnit?
To je hodně složitá a citlivá otázka. Nejsem marketingový expert, i když si tak trochu myslím, že na řadu věcí v tomto ohledu ani být expert nemusíte. Důvěra je totiž něco, co nejde vytvořit uměle. Stejně jako nefunguje přetvářka a manipulace v mezilidských vztazích, nebude vám fungovat ani při budování respektovaného brandu. Je to vždy souhrn řady malých drobností, které dají dohromady tu zázračnou chemii, kdy vás bude milovat zákazník, zaměstnanci, designéři i novináři. Zrovna vám se to u kolekce Hide and Seek podařilo. Nenapadá mě ikoničtější nábytek vzniklý po revoluci než návrh Terezie a Štěpána. Skoro bych si ale troufla říct, že v dnešní době je ještě víc složité nezazářit jednou, ale udržet si pozornost a respekt dlouhodobě.
Často se pracuje s pojmy jako „kvalita“ nebo „dobrý interiér“, ale málokdy se vysvětluje, co si pod tím konkrétně představit.
Podle čeho Vy osobně poznáte, že je nějaký prostor opravdu kvalitní – ne jen dobře nafocený?
Já osobně nemám ráda neosobní věci. Neosobní pro mě v tomto kontextu znamená, že jim chybí rukopis nebo osobnost autora, který až příliš spoléhá na zaručené triky, co fungují třeba na instagramu. Řídit se slepě trendy, ať už v oblékání, interiérovém designu nebo třeba i v novinařině, pro mě zavání stádností. A jestli něco opravdu nemám ráda, tak bezmyšlenkovité kopírování, toho co dělají ostatní.
Vnímáme, jak silně dnes design podléhá trendům a vizuálním vlnám.
Máte sama tendenci se trendům spíš vyhýbat, nebo Vás naopak baví je sledovat a nějak s nimi pracovat?
Trend sám o sobě není špatná věc. Ostatně vidíme to na celých dějinách umění. Společnost vždy cyklicky podléhá určitým vlivům a efektům. Jak jsem ale už zmiňovala, rozdíl je v tom něco slepě následovat a v tom vzít si z trendu třeba jen inspiraci. Taky jsem si pořídila lampičku Flower Pot od tradition, protože se mi líbila v řadě interiérů na instagramu, taky si ráda koupím nové New Balance nebo zajdu do kavárny, která zrovna trenduje mezi influencery. Neměli bychom se ale stát otroky podobných trendů. Přece nezačnu pít matchu, i když mi nechutná, protože ji pijí všichni, ani neutratím všechny peníze za cestu do Japonska, když tam letos vyrazila půlka Prahy. Stejně jako je důležité vnímat kriticky společenské informace, je podle mě třeba učit se a chápat, že ne vše co se nás valí z internetu a časopisů musíme hned vlastnit nebo zažít.
Rádi bychom z blogu postupně vytvořili platformu, která bude mít dlouhodobou hodnotu, ne jen krátkodobou pozornost.
Co je podle Vás v takovém případě nejtěžší udržet?
Jako u každého média je to zájem čtenářů. Obsahu vzniká čím dál tím víc, takže to bude bezpochyby oříšek. Věřím, ale že mix neortodoxních a původních témat spolu se snahou nebudovat jen bezobsažný marketing, může být ta správná cesta.
Naším cílem je, aby si čtenáři z článků odnášeli víc než jen inspiraci – spíš určitý posun v přemýšlení.
Co by podle Vás měl být ten moment, kdy si čtenář řekne, že mu obsah opravdu něco dal?
Tak ideálně samozřejmě, když bude sedět na vaší pohovce u sebe v obývacím pokoji a uvědomí si, že to byla nejlepší investice jeho života. (smích)
Vnímáme tohle setkání jako začátek dlouhodobého dialogu.
O designu, bydlení i o tom, jak prostředí kolem nás formuje naše každodenní rozhodování.
Společně s Veronikou chceme postupně otevírat témata, která často zůstávají na okraji – zasadit je do souvislostí a nabídnout pohled, který jde za první dojem.
Těší nás, že u toho můžeme být – a že tenhle prostor můžeme sdílet i s vámi.
